Proč?

Na této stránce jsou shrnuty dostupné informace o změně klimatu, včetně odkazů na vědeckou literaturu, a detailní odůvodnění petice.

Informace v prvních dvou kapitolách (Příčiny a Následky) jsou založeny z velké části na informacích od IPCC, což je mezinárodní panel vědců a odborníků – nejen na klima, ale i na geologii, biologii, ekonomii, chemii, techniku, apod. Tento panel byl vytvořen Organizací Spojených Národů za účelem, aby přednesl nezávislý pohled na globální oteplování a změnu klimatu. Zprávy tohoto panelu jsou kontrolovány externími odborníky a na jejich základě se poté rozhodují politici všech světových zemí. Vzhledem k množství lidí, kteří se podílí na tvorbě i kontrole těchto zpráv, se dá říci, že IPCC zprávy jsou nejobjektivnějším shrnutím současného lidského vědění o změně klimatu.


Příčiny

Změna klimatu a globální oteplování se často zaměňují, ale jedná se o dva různé jevy. Globální oteplování je zvýšení průměrné teploty za celý rok na celé Zemi. Změna klimatu je pak způsobena globálním oteplováním a jedná se o komplikované změny v teplotě, srážkách, větrnosti apod. na různých místech po světě. V některých částech světa může změna klimatu vést ke zvýšení místních teplot, v jiných částech světa zase ke snížení. Někde může pršet více než dříve, a někde jinde méně. Proto je mnohem složitější popsat a zkoumat změnu klimatu, než jen globální oteplování, které závisí pouze na celosvětové teplotě.

Přestože se globální teplota pozvolna měnila v průběhu historie Země, nikdy se neměnila tak rychle, jako je tomu dnes. To je pěkně ilustrováno na tomto obrázku:
https://imgs.xkcd.com/comics/earth_temperature_timeline.png

Vývoj teploty od roku 1850 je také animován zde:
http://blogs.reading.ac.uk/climate-lab-book/files/2018/12/spiral_2018_WMO_large.gif

V dnešní době již jsou vědci přesvědčeni, že za současné globální oteplování je zodpovědná lidská aktivita, a to konkrétně vypouštění skleníkových plynů do atmosféry.[1] Vliv skleníkových plynů na globální oteplování je často zpochybňován skeptiky, avšak tento vliv byl nade vši pochybnost prokázán mnoha různými vědeckými skupinami nezávislými na IPCC, které použily různé metody ověřování, namátkou například [26][27][28]. Skleníkové plyny v atmosféře zadržují teplo, které by se jinak vyzářilo do vesmíru, a odráží ho zpět k Zemi, čímž ji ohřívají. Globální oteplování způsobují z převážné části tyto plyny:

  • Oxid uhličitý (CO2), který lidstvo vypouští pálením fosilních paliv (ropa, uhlí, zemní plyn apod.). Vypouštění oxidu uhličitého způsobilo zhruba polovinu z veškerého globálního oteplení od předindustriálních dob.[31]
  • Metan (CH4), který vzniká při zemědělství, chovu dobytka, a některých průmyslových procesech. Metan způsobil zhruba 30% dosavadního globálního oteplení.[31]
  • Oxid dusný (N2O) vzniká také při zemědělství (zejména používáním hnojiv) a dalších průmyslových procesech. Způsobil zhruba 5% dosavadního globálního oteplení.[31]
  • Halokarbony (česky halogenované uhlovodíky), což je rozsáhlá skupina plynů, které zahrnují například v současnosti již zakázané freony. Výroba freonů byla zakázána, protože se zjistilo, že tyto plyny způsobují ozónovou díru. Proto byly freony v chladicích zařízeních apod. nahrazeny jinými plyny, které sice ozónovou díru nepoškozují, avšak (stejně jako freony) jsou to velmi silné skleníkové plyny. Halokarbony jako celek způsobily zhruba 5% globálního oteplení.[31]
  • Oxid uhelnatý (CO), který se do atmosféry dostává podobnými procesy jako CO2. Celkem způsobil zhruba 5% globálního oteplení.[31]

Tyto plyny ovšem nezůstávají v atmosféře navždy – přírodní procesy je přirozeně odbourávají. Oxid uhelnatý se přirozeně rozloží po měsíci v atmosféře – ovšem při jeho rozkladu vznikne metan a oxid uhličitý. Metan se rozloží na neškodné látky po 9 letech v atmosféře a halokarbony po 15 letech, tudíž kdyby je lidstvo zcela přestalo produkovat, za méně než dvě desetiletí by tyto plyny zcela přestaly mít efekt na globální teploty a Země by se ochladila na teplotu, jako kdybychom tyto plyny nikdy nevypustili. Oxid dusný se ale odbourává 120 let a oxid uhličitý několik tisíciletí, a tudíž i když je lidstvo přestane vypouštět, budou stále udržovat globální teplotu výše, než byla dříve.[2][3] Právě z důvodu jeho dlouhého setrvání v Zemské atmosféře a jeho velkému vlivu na globální teplotu je koncentrace oxidu uhličitého nejdůležitějším měřítkem pro globální oteplování.

Na globální teplotu mají vliv i další látky, které lidstvo vypouští, některé látky (např. aerosoly) dokonce planetu mírně ochlazují. Proti vlivu skleníkových plynů je ale vliv těchto dalších látek zanedbatelný.[31]

Přírodní jevy jako sluneční aktivita nebo sopečná aktivita mají také vliv na globální teplotu, ten je ale zanedbatelný v porovnání s lidským vlivem. Tyto přírodní jevy mohly změnit globální teplotu maximálně o 0.1°C za posledních 60 let, ve skutečnosti se ale za posledních 60 let globální teplota zvýšila o více než 0.6°C.[1] Proti vlivu sluneční aktivity na současné globální oteplování mluví i fakt, že horní vrstvy atmosféry Země se neohřívají – ohřívají se pouze spodní vrstvy, které jsou pod vrstvou skleníkových plynů.[30]

Je nutné podotknout, že skleníkový efekt způsobený přirozeně se vyskytujícími plyny jako je vodní pára či ozón je důležitou součástí naší atmosféry a v prvé řadě umožnil vznik života na Zemi – bez přítomnosti přirozených skleníkových plynů v atmosféře by průměrná teplota na Zemi byla -18°C (oproti současným +15°C).[29] Současné globální oteplování je způsobené zvyšováním množství skleníkových plynů v atmosféře nad jejich přirozenou hodnotu, kvůli čemu dochází k vyššímu oteplení Země, než jak by bylo možné přirozenými pochody.


Následky

Celkem už lidská aktivita způsobila globální oteplení zhruba o 1°C. To se může zdát jako malé číslo, ale i taková malá změna v teplotě vede k velkým změnám klimatu – se změnou teplotních podmínek v atmosféře dochází ke změně proudění větru a mořských proudů, což mění lokální podnebí ve všech částech světa. Zvýšená teplota také přispívá k tání ledovců a permafrostu, což změnu podnebí urychluje. Proto se stále častěji mluví o změně klimatu spíše než o globálním oteplování, protože právě změna klimatu přináší negativní dopady pro lidstvo.

Změny klimatu, které byly prokazatelně způsobeny lidskou aktivitou, jsou následující:

  • Ve většině částí světa se zvýšila průměrná roční teplota, tedy zimy začaly být mírnější a léta více teplá. Tento trend je nejvíce pociťován v létě, kdy se v současné době setkáváme s dvojnásobkem vln extrémních veder oproti období před rokem 1900.[4]
  • Kvůli změně klimatu se některé části světa stávají deštivějšími než dříve, zatímco jiné jsou sušší než dříve. Toto je hlavně problém pro produkci potravin – na světě je více oblastí, kde změna klimatu zemědělství uškodila, než oblastí kde změna klimatu zemědělství pomohla.[5] Změny v oceánech také snižují populace ryb a ohrožují rybolov. Celkově tyto jevy vedou k nižší dostupnosti potravin a jejich zdražení, v chudších částech světa může v budoucnu dojít až k hladomoru. Snížení srážek také v některých oblastech ohrožuje zásoby pitné vody a v budoucnu může dojít v chudších částech světa k masové migraci lidí z důvodu omezeného přístupu k pitné vodě.[6][21]
  • Dochází k hromadnému vymírání zvířecích i rostlinných druhů a nezvratné změně mnoha ekosystémů.[22] Vzhledem k tomu, že za normálních podmínek trvá oteplení o 1°C tisíce let, příroda se nedokáže přizpůsobit takto prudké změně klimatu.[6]
  • Celosvětově se znatelně zvýšila četnost extrémního počasí, jako jsou silné bouře, hurikány a tajfuny, či vlny veder a sucha, a s tím spojené jevy jako povodně a lesní požáry. Tyto extrémní jevy narušují průmysl a zemědělství a způsobují škody na životech i na majetku.[4]
  • Mořská hladina se za posledních 100 let zvýšila zhruba o 20 cm. S rostoucí hladinou moře se urychluje eroze pobřeží a zvyšuje se nebezpečí pro pobřežní oblasti (zejména při bouřích a hurikánech).[7]

Výše uvedené body popisují současný stav v roce 2019, tedy výsledek globálního oteplení o 1°C za 100 let. Pokud bude globální oteplování pokračovat, všechny výše uvedené problémy se budou prohlubovat. Již nyní je téměř jisté, že dojde ke globálnímu oteplení o dalších zhruba 0.5°C během příštích 10 – 30 let.[8] To, jak se bude globální teplota vyvíjet poté, závisí na tom, jak rychle budou všechny státy světa omezovat své emise skleníkových plynů. Pokud by došlo k úplnému zastavení vypouštění skleníkových plynů do roku 2050, pak se globální oteplení zastaví na celkových 1.5°C.[8] Pokud nedojde k žádnému omezení, globální oteplení může dosáhnout až 4°C před koncem tohoto století.[9]

Akademie věd ČR nedávno publikovala výsledky svého výzkumu, který do detailů předpovídá průběh klimatické změny na území ČR v příštích 70 letech. Na svých webových stránkách pak ukazuje průběh zhoršování sucha či zvyšování množství tropických dnů na území ČR v závislosti na množství budoucích emisí skleníkových plynů. Přehled je k dispozici na stránkách:
https://www.klimatickazmena.cz


Řešení

Podle speciální zprávy IPCC vydané v roce 2018[8], globální oteplení o 1.5°C sice povede ke zvýšení rizik a zhoršení situace oproti současnému stavu, avšak pokud se oteplení na této hodnotě zastaví, dopady na lidstvo a přírodu budou znatelně menší, než kdyby oteplování pokračovalo. Pro zastavení globálního oteplování na této hodnotě je nutné snížit globální emise skleníkových plynů oproti roku 2010 o 45% do roku 2030, a do roku 2050 snížit emise na čistou nulu (tedy odstraňovat z atmosféry více skleníkových plynů, než kolik jich je vypouštěno). Dosáhnout takové redukce emisí vyžaduje velké změny ve všech průmyslových sektorech.[10]

Současná politika ochrany klimatu v České Republice[11] plánuje snížit emise skleníkových plynů oproti roku 2010 zhruba o 25% do roku 2030 a zhruba o 70% do roku 2050. To je nedostatečné pro zastavení globálního oteplování na 1.5°C. Česká vláda by proto měla vypracovat novou politiku ochrany klimatu, která bude v souladu s těmito cíli, a přepracovat další strategické plány tak, aby došlo k zastavení globálního oteplování do roku 2050.

Vypracování těchto plánů a nalezení konkrétních řešení je dlouhodobá práce pro týmy odborníků. Nicméně, jako nastínění možného řešení, může Česká Republika podniknout například následující kroky:

Doprava: Pro snížení emisí na nulu bude nutné ukončit provoz většiny dopravních prostředků se spalovacími motory a do roku 2050 přejít na elektrické a vodíkové pohony. Vozidla s elektrickými a vodíkovými pohony již existují, pro jejich plošné zavedení je tedy potřeba pouze státní podpora pro nákup těchto vozidel a výstavbu čerpacích stanic na vodík a elektřinu. Ze začátku, dokud budou elektrická auta relativně drahá, bude také nutné podpořit rozvoj kvalitní a levné hromadné dopravy, která by motivovala lidi méně využívat svá auta se spalovacími motory.

V této oblasti se můžeme řídit vzorem Norska, které dlouhodobě podporuje prodej elektrických automobilů a v současnosti je již v Norsku 10% automobilů na elektrický pohon.[12] Norsko také oznámilo, že v roce 2025 zakáže prodej nových automobilů se spalovacím pohonem – všechna nově vyrobená auta budou muset mít elektrický či vodíkový pohon.[13] Některé další státy EU oznámily podobné úmysly v časovém horizontu mezi lety 2030 – 2040.[14]

Některé dopravní prostředky (jako např. letadla či lodě) v současnosti není technicky možné pohánět elektřinou – současné technologie baterií to neumožňují. Tyto dopravní prostředky mohou být ale poháněny biopalivy (tedy palivy uměle vytvořenými z biomasy).

Energetika: Výroba elektřiny by se měla do roku 2050 oprostit od spalování fosilních paliv a využívat pouze obnovitelných nebo jaderných zdrojů energie. Za tím účelem bude nutné vytvořit plán uzavření všech uhelných elektráren a ostatních elektráren na fosilní paliva do roku 2050. Jako alternativa je také možné do existujících elektráren na fosilní paliva nainstalovat filtry pro zachycování CO2 předtím než je vypuštěn do atmosféry. Tato technologie již existuje a je používána v některých uhelných elektrárnách.[15] Toto by umožnilo pokračovat v jejich provozu s nulovou produkcí skleníkových plynů. Nedávná studie ale ukázala, že přechod k obnovitelným zdrojům energie je ekonomicky výhodnější a dlouhodobě udržitelnější než stavba elektráren na fosilní paliva s filtry na zachycování uhlíku.[16]  

S finanční podporou státu by byla možná dostavba jednoho bloku v jaderné elektrárně Dukovany a dvou bloků v jaderné elektrárně Temelín (na tyto tři bloky již byly provedeny studie), čímž by se téměř zdvojnásobilo množství jaderné energie vyrobené v ČR. Zbylá poptávka elektřiny může být pokryta obnovitelnými zdroji, tedy převážně slunečními a větrnými elektrárnami.

Vzhledem k tomu, že u těchto elektráren není možné regulovat výkon jako u elektráren na fosilní paliva, bude nutné zajistit, aby výroba elektřiny vždy převyšovala poptávku. Přebytečná energie se pak může prodávat, používat k nabíjení baterií či napouštění přečerpávacích elektráren, k výrobě vodíku do vodíkových článků pro automobily, či k jiným průmyslovým procesům, které mohou běžet dle potřeby. Výroba vodíku z vody je velmi energeticky náročná, ale může běžet v době, kdy je nízká poptávka po elektrické energii, a může dokonce efektivně probíhat přímo v jaderné elektrárně.[17][18] Při dostavbě nových jaderných bloků by tedy bylo vhodné počítat i s výrobou vodíku.

Domácnosti: Do roku 2050 bude nutné buď zcela upustit od používání zemního plynu, tedy postupně vyměnit plynové kotle a sporáky za elektrické, anebo nahradit zemní plyn bioplynem (vyrobeným z biomasy podobně jako biopaliva). Stát také může podporovat snižování energetické náročnosti domácností například dotacemi na zateplování a pořizování energeticky úsporných spotřebičů.

Průmysl: Emise skleníkových plynů mohou v průmyslu vznikat mnoha různými procesy (výroba materiálů, chemikálií apod.) a neexistuje jedno řešení, které by “vyčistilo” všechny průmyslové procesy. V Evropské Unii ovšem již od roku 2005 funguje systém emisních povolenek, který má za cíl vynutit splnění Pařížské dohody průmyslem za pomoci ekonomických nástrojů. Funguje tak, že každý rok je vytvořeno pouze určité množství povolenek, kde jedna povolenka znamená možnost vypustit jednu tunu CO2 do atmosféry. Velké průmyslové podniky, elektrárny, letecké společnosti apod. pak smí vypustit jen tolik CO2, na kolik mají povolenky – jinak jim hrozí velké pokuty. Každá firma dostane určitý počet povolenek zdarma. Počet povolenek, které jsou přiděleny zdarma, je nastaven tak, aby firmy s moderními a ekologickými postupy dostaly tolik povolenek, kolik potřebují, a nemusely platit nic. Jiné firmy, které vyrábějí ten samý produkt, ale mají méně efektivní výrobu, která vypouští více CO2, musí zaplatit za přebytečný CO2, který vypustily do atmosféry oproti firmě s ekologickým provozem. To motivuje firmy modernizovat své provozy a snižovat množství vypuštěných skleníkových plynů. Celkové množství vydaných povolenek se pak každý rok snižuje o několik procent tak, aby v roce 2030 bylo vydáno o 43% méně povolenek než v roce 2005, v souladu s Pařížskou dohodou.[34] ČR tedy v tomto ohledu nemusí podnikat žádné nové kroky, stačí pokračovat v účasti v systému povolenek (EU ETS).

Zemědělství: Hlavním zdrojem emisí metanu a oxidu dusného je zemědělství. Tyto emise nelze zcela eliminovat, ale je možné je snížit používáním moderních a ekologických postupů. Ekologické a dlouhodobě udržitelné postupy je třeba využívat i při pěstování biomasy na výrobu biopaliv a bioplynů – zejména je důležité analyzovat, jestli místo pěstování biomasy v dané lokalitě nebude klimaticky výhodnější na daném místě vysadit něco jiného. Zemědělství a lesnictví je totiž také velkým “spotřebitelem” CO2 ze vzduchu – díky správnému využívání půdy je každoročně odstraňováno z atmosféry velké množství uhlíku. Zejména zakládáním lesů a obnovováním bažin a rašelinišť je možné znatelně snižovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře.

Odstraňování uhlíku z atmosféry: Množství CO2 v atmosféře je možné různými procesy snižovat, což pomůže globální oteplování zpomalit. Nejjednodušším způsobem je zalesňování a proměna vybetonovaných či vyprahlých oblastí na parky a louky. Je ovšem také možné uhlík z atmosféry odstraňovat přímo, tzn. filtrovat ho ve velkém množství ze vzduchu. Toho lze dosáhnout pomocí již existujících technologií, které CO2 zachycují a spotřebovávají přitom elektřinu.[19] Toto je zároveň další možný způsob použití přebytečné elektrické energie v časech nízké poptávky. Zachycený CO2 je pak možné použít k výrobě (bio)paliv do automobilů či letadel pomocí tzv. Fischer-Tropschova procesu.[32] Fischer-Tropschův proces se používá k výrobě umělých paliv už téměř sto let (tedy je demonstrován ve velkém měřítku), obvykle je ale vstupem tohoto procesu uhlí nebo zemní plyn.[33] Velké rozšíření výroby umělých paliv pomocí tohoto procesu, který by jako vstup používal atmosférický CO2, by umožnilo rozsáhlou výrobu klimaticky neutrálních paliv bez negativních důsledků, které sebou přináší pěstování velkého množství biomasy na tradiční biopaliva.

Třetí možností, jak koncentraci CO2 snižovat, je pěstování biomasy a její následné spalování v elektrárnách, kde současně dojde k zachycení a zpracování vyprodukovaného oxidu uhličitého. Tento proces (anglická zkratka BECCS) je však zatím jen ve stadiu výzkumu a není jisté, jestli je dlouhodobě udržitelný a je-li jej možné nasadit ve velkém měřítku.[20]


Závěr

Do roku 2050 je nutné snížit emise skleníkových plynů na nulu, popřípadě zachytávat více CO2, než kolik je ho vypouštěno do vzduchu. To je technicky i ekonomicky možné a na úrovni EU na to již existují konkrétní plány.[35] Současná klimatická politika ČR tento cíl, tedy klimaticky neutrální hospodářství, zatím nereflektuje.

Zastavení vypouštění skleníkových plynů přinese více pozitivních jevů pro lidstvo, než jen zastavení změny klimatu. Z atmosféry zmizí smog a ve městech bude opět čistý vzduch, což výrazně zlepší zdraví obyvatel – například v Anglii předčasně umírá 40 000 obyvatel ročně na komplikace způsobené špatnou kvalitou ovzduší.[23] Zlepšení zdraví obyvatel také s sebou přinese nižší výdaje na zdravotní péči a zlepšení ekonomiky z důvodu vyšší produktivity. Vymírání zvířecích a rostlinných druhů bude zpomaleno a přírodní ekosystémy budou mít šanci se obnovit. Česká Republika navíc přestane být závislá na dovozu ropy a zemního plynu z Ruska a bude více energeticky nezávislá. Tedy, i kdyby samotná změna klimatu nebyla pro Českou Republiku škodlivá, vyplatí se od používání fosilních paliv upustit.

Pomoci proti globálnímu oteplování je možné i na individuální úrovni, a to snížením množství energie, která je potřeba pro udržení životního stylu každého z nás. Například lze pomoci snížením spotřeby elektřiny a plynu v domácnosti používáním úsporných spotřebičů a žárovek či investicemi do zateplení. Snížení množství vyprodukovaných skleníkových plynů je také možné častějším používáním hromadné dopravy na úkor ježdění osobním automobilem a omezením využívání letecké dopravy. Snížit množství vypouštěného metanu je možné omezením množství konzumovaného masa, zejména hovězího. Není ale potřeba dělat velké, radikální změny v životním stylu – malá změna, kterou provede velké množství lidí, je mnohem účinnější než velká změna v životním stylu jednoho člověka.

Nejsou to ale jen jednotlivci, kteří bojují na zastavení vypouštění skleníkových plynů. Již osm evropských zemí vyjádřilo úmysl stát se uhlíkově neutrálními do roku 2050 a volají po podobných závazcích od ostatních zemí EU.[24] Mnoho evropských firem a institucí se také dobrovolně zavázalo k tomuto cíli, mezi nimi i energetická skupina ČEZ, která tak učinila již v roce 2015.[25]

Pokud se skutečně podaří na celém světě ukončit používání fosilních paliv, půjde o největší skokový pokrok od průmyslové revoluce. Pokrok, který přinese zlepšení životní situace lidem po celém světě a dá přírodě šanci na obnovu. Proto vyzýváme Vládu ČR, aby se tímto tématem vážně zabývala a vypracovala plány do budoucna, které budou v souladu s přechodem na klimaticky neutrální hospodářství do roku 2050.


Zdroje

Tento článek je založen z velké části na informacích z 5. zprávy IPCC vydané v roce 2014. Shrnutí této zprávy v angličtině je dostupné zde:
https://archive.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar5/syr/SYR_AR5_FINAL_full_wcover.pdf

IPCC také v roce 2018 vydalo aktualizovanou zprávu, která se detailně zabývá globálním oteplením o 1.5°C. Tato zpráva je v angličtině dostupná zde:
https://www.ipcc.ch/site/assets/uploads/sites/2/2018/07/SR15_SPM_version_stand_alone_LR.pdf

Všechny uvedené odkazy platí k datu 11. 05. 2019, pokud není uvedeno jinak.

[1] IPCC zpráva AR5, sekce 1.2
[2] Montzka, S. A., Dlugokencky, E. J., & Butler, J. H. (2011). Non-CO2 greenhouse gases and climate change. Nature, 476(7358), 43–50.
[3] Archer et. al. (2009). Atmospheric Lifetime of Fossil Fuel Carbon Dioxide. Annual Review of Earth and Planetary Sciences, Vol. 37:117-134.
[4] IPCC zpráva AR5, sekce 1.4
[5] IPCC zpráva AR5, sekce 1.3.2
[6] IPCC zpráva AR5, sekce 1.1.4
[7] IPCC zpráva AR5, sekce 1.1.4
[8] IPCC Special Report: Global Warming of 1.5 ºC, sekce A.1
[9] IPCC zpráva AR5, sekce 2.2.1
[10] IPCC Special Report: Global Warming of 1.5 ºC, sekce C.2
[11] https://www.mzp.cz/cz/politika_ochrany_klimatu_2017
[12] https://elbil.no/over-200-000-elbiler-i-norge/
[13] https://www.independent.co.uk/environment/climate-change/norway-to-ban-the-sale-of-all-fossil-fuel-based-cars-by-2025-and-replace-with-electric-vehicles-a7065616.html
[14] https://qz.com/1341155/nine-countries-say-they-will-ban-internal-combustion-engines-none-have-a-law-to-do-so/
[15] https://www.chemistryworld.com/news/worlds-first-carbon-capture-coal-plant-opens/7841.article
[16] https://www.chemistryworld.com/news/renewables-a-better-bet-to-cut-carbon-emissions-than-carbon-capture-and-storage-/3010356.article
[17] https://www.acs.org/content/acs/en/pressroom/newsreleases/2012/march/nuclear-power-plants-can-produce-hydrogen-to-fuel-the-hydrogen-economy.html
[18] https://www.powermag.com/demonstration-advances-to-produce-hydrogen-using-molten-salt-reactor-nuclear-technology/?pagenum=1
[19] https://www.cell.com/joule/fulltext/S2542-4351(18)30225-3
[20] http://www.avoid.uk.net/2015/07/synthesising-existing-knowledge-on-the-feasibility-of-beccs
[21] https://science.sciencemag.org/content/358/6370/1610
[22] https://www.pnas.org/content/114/30/E6089
[23] https://www.rcplondon.ac.uk/projects/outputs/every-breath-we-take-lifelong-impact-air-pollution
[24] https://www.euronews.com/2019/05/08/eight-eu-countries-call-for-more-ambitious-strategy-to-tackle-climate-change
[25] https://www.cez.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/5319.html
[26] http://www.atm.damtp.cam.ac.uk/mcintyre/shakun-co2-temp-lag-nat12.pdf?fbclid=IwAR34ZKHoVaBpcYm3GHg-i4428o7O7Zkar9UapXD3zC3VyjkxxGO7o5ROpHw
[27] https://www.nature.com/articles/ngeo1327?fbclid=IwAR264mRyL37-AT8xE1xaub2QaqdrpTs_VHkJUWQUyNZK5D7Pc8mLxCyNqGM
[28] https://journals.ametsoc.org/doi/10.1175/1520-0442%282004%29017%3C3721%3ACONAAF%3E2.0.CO%3B2?fbclid=IwAR2UQt1Ia6MEyG98enZZ3oS6TezimU3FSrkaYODaqF-J9l8HskxZpB_fuSY
[29] https://www.giss.nasa.gov/research/briefs/ma_01/
[30] https://climate.nasa.gov/causes/
[31] Tabulka 8.SM.8 z doplňujících materiálů k IPCC reportu AR5: https://www.ipcc.ch/site/assets/uploads/2018/07/WGI_AR5.Chap_.8_SM.pdf
[32] https://www.sciencedaily.com/releases/2019/05/190529131136.htm
[33] https://www.sciencedirect.com/topics/engineering/fischer-tropsch-process
[34] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1549886609688&uri=CELEX%3A52018DC0842 (platnost odkazu 16. 06. 2019)
[35] https://ec.europa.eu/clima/sites/clima/files/long_term_strategy_brochure_en.pdf (platnost odkazu 16. 06. 2019)